close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pověst 3.

3. února 2007 v 11:33 | Mag |  > Pověst ~
3.kapitola

Kesieur se s úlekem posadil. Zdál se mu strašný sen ani si nepamatoval o čem byl. Věděl, ale, že ho vyděsil. Časem si možná vzpomene. Venku byla tma. Vzhlédl k nebi a předběžně určil čas svítání za dvě hodiny. Položil hlavu znovu na postel a pokusil se usnout. převalil se na bok a vtom ucítil ostrou bolest v boku. Zaůpěl a šáhl si na žebra. Pod rukou ucítil obvaz. Polekaně se na něj zadíval. Co se mi stalo? udivil se. Matně se mu něco vybavilo, ale když se nad tím zamyslel, hned to zmizelo. Zívl. Radši se vyspím a vyřeším to ráno. Hned jak zavřel oči, usnul a o světě už nic nevěděl.
Vzbudil ho řev ptáků a ostré světlo, které na něj vrhalo slunce. Muselo být už k poledni, ráno slunce takhle nepraží. Protáhl se a posadil. Mžoural okolo sebe a zíval. Uprostřed jednoho zívnutí se najednou zarazil. Protřel si oči a rozhlédl se. Nebyl ve svém pokoji. Okolo něj se tyčily stěny jeskyně. Byla vysoká několik set stop. Ve stěnách byla vyhloubená okna, která sem propouštěla tolik světla. Kesieur seděl na lůžku, vyhloubeném do stěny. Na druhé straně jeskyně bylo další lůžko - prázdné. To bylo veškeré vybavení kamenné místnosti. Vchod od jeskyně byl zakryt kůží, která se teď rozhrnula.
" Bezva, už jsi vzhůru," promluvil ženský hlas, "spal jsi dlouho."
" Kde to jsem?? A kdo jsi?" Zeptal se Kesieur poněkud vyděšeněji než chtěl.
" Jsi v jeskyni," odpověděla dívka.
Kesieur se na ni ušklíbl : " To vím taky, ale kde je ta jeskyně?"
Jeho otázky přešla a raději položila svou : "Máš hlad?"
"Jo," Kesieur si teprve teď uvědomil jak dlouho nejedl.
"To je dobře," trochu pozvedla pár zajíců, které držela v pravé ruce.
"Ještě jsi mi neodpověděla na mou otázku - kde jsem?" naléhal
"Zatím tě to nemusí zajímat, brzy se však odpověď dovíš."
Sedla si na zem a začala rozdělávat oheň. Kesieur ji při tom pozoroval. První věc, které si na ní všiml, byly dlouhé černé vlasy stažené proužkem kůže. Ohon jí splýval po zádech a částečně zakrýval opálená záda. V obličeji měla nyní velice soustředěný výraz a na čele se jí při tom vytvořila malinká vráska. Kesieur s potěšením shledal, že jeho hostitelka je velice pohledná. Byl ve věku, kdy se mu začínaly líbit dívky z vesnice, ale kdyby jen tušil, že se za jejími hranicemi ukrývá takováhle kráska, neztrácel by čas běháním za nimi. Jeho bratr si ho kvůli tomu často dobíral, už zapomněl, že byl kdysi stejný. Konečně vzplanul ohýnek a dívce se podařilo ho usilovným foukáním pořádně rozhořet. Vedle ohně zarazila do země tyčky připomínající prak a na ně položila další klacek, na kterém byl napíchnutý jeden ze zajíců. Za pár minut se jeskyní začala linut příjemná vůně. Kesieur si mimoděk pohladil vyhládlé břicho. Když byl králík konečně hotov Kesieur se na něj s chutí vrhl. Dívka jen seděla a pozorovala ho.
" Ty si nedáš?" zeptal se Kesieur s plnou pusou a nabídl jí okousané stehno.
" Ne, děkuji," odpověděla mu s úsměvem a ukázala na kosti, které ležely v misce u zdi jeskyně, "už jsem měla."
" Aha...... takže ti nevadí když....," hlavou pokynul k zbytku králičího masa.
" Ne, klidně to sněz."
" Díky," Kesieur ji obdařil vděčným pohledem a snědl i druhou půlku pečínky. Když už mu zbyly jenom kosti, zeptal se
" Tak jak se teda jmenuješ?"
" Inalion."
" Hezké, já jsem Kesieur."
" Já vím..."
" Jak to můžeš vědět?"
" Mluvil jsi ze spaní."
" Aha....."
" Budeš ještě spát?"
" Ne, proč??"
" Že bych se toho o tobě víc dozvěděla," ušklíbla se.
" To spíš já bych potřeboval, aby sis šla lehnout"
" Ne, teď vážně, vzhledem k rozsáhlosti tvých zranění bych čekala, že budeš spát dýl."
" Jakých zranění?" Kesieur se postavil a začal se prohlížet. Teprve teď si všiml svých šrámů a jizev, " Co se mi to stalo?!?"
" Spadl jsi."
" Neříkej mi, že se mi tohle všechno stalo když jsem spadl."
" Ale ty jsi nespadl jen tak. Spadl jsi z velké výšky."
" Z velké výšky? Přece nejsem tak blbej abych chodil až na okraj nějaký ská....." Kesieur se zarazil. Že by to přeci jen byla pravda?? Co když to nebyl sen?
" Jak jsem se sem dostal?? Popravdě, Inalion," dodal, když viděl, že váhá.
" Dobře. Přinesl tě...."
" Kdo? Inalion ....."
" On," hlavou pokynula ke vchodu do jeskyně. Kůže, která sem nepropouštěla žádné světlo se rozhrnula. Kesieur zalapal po dechu. Nebyl to sen. Do jeskyně vstoupil onen tvor, který se objevil po tom, co hodil tu pracku do křoví. Byl to ten samý tvor, který ho vzal a někam ho nesl. To z jeho pařátů se vymanil a spadl do jámy.
" Kde to jsem!?!" už to nebyla jen otázka. Když mu to neřekne, dostane to z ní.
Inalion to zřejmě vytušila, protože mu neochotně odpověděla:" Jsi v Kanilském lese."
" Kde??" Kesieur se zatvářil zmateně. To jméno mu něco říkalo, ale nemohl si vzpomenout, co.
" Kanilský les leží uprostřed země Valdanor. To už ti něco říká, že?" hlas, který mu nyní odpověděl patřil onomu tvorovi. Stál teď jen pár kroků od něj a prohlížel si ho. Kesieur se na něho podíval. Ano, tohle mu něco říkalo. O téhle zemi mu jeho babička povídala, když byl malý. Byla dějištěm prastaré pověsti o...
" Ty...... jsi Lagloon, že jo?"
"Ano." Kesieur stál uprostřed jeskyně a koukal do země. Nechtěl uvěřit tomu, co se právě dozvěděl. V oné pověsti se vypráví o vládci pekel, o kouzlech a kletbách. Ta pověst se odjakživa vyprávěla dětem před spaním. Byla to přeci jen taková povídačka. Nebyla to pravda. Nebo snad ano?
" Takže ta pověst..." vysoukal ze sebe.
" Je pravdivá. A ty jsi v ní klíčovou postavou," dokončil za něj větu Lagloon.
" Ale já přeci nejsem urozeného původu! Nemám žádné zvláštní schopnosti ani...."
" Dovol abych tě přerušil. Jak daleko znáš své předky??"
" Já, no....... moje babička byla dcerou farmáře a ten zase synem....."
" Sedláka. A ten měl v dávných předcích šlechtice. A vládce. Svůj osud nezměníš," Lagloon přišel až těsně k němu, " ty jsi ten vyvolený."
" Ne!!" Kesieur to už nemohl dál poslouchat. Aniž by věděl kam, rozběhl se a prudce rozhrnul kožené dveře. Za nimi se krátce rozhlédl a vyrazil do lesa. Inalion se rozběhla za ním. Lagloon ji však zastavil.
" Nech ho. Teď chce být sám. Musí si to v hlavě uspořádat. Však on se vrátí." Inalion ho uposlechla a jen se bezmocně dívala na místo, kde Kesieur zmizel. Nechtěla aby se to dozvěděl tak brzo. Měla o něj starost. Jeho rány se zdály být už zahojené, ale co když . . . . . .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.