Pojem všem tak známý.Někdo ho zažil, někdo ztratil a někdo zas vůbec nepoznal, ale přesto každý ví, co to znamená. Zábava, důvěra, utěšování, pomoc, radost, smutek, zklamání, zrada, pomlouvání, vychvalování, atd. Přátelství můžeme popsat mnoha vlastnostmi, jak zápornými tak i kladnými. Někteří mají hodně přátel (teda aspoň si to myslí) a někteří tvrdí, že žádné nemají (chtějí aby je každý litoval nebo bohužel mají špatné vlastnosti a rychle své přátele ztrácí). Každodenně každý slyší toto prosté slovo. Ano, je velmi jednoduché a docela krátké, ale obsahuje tolik pocitů a činů, že to ani nejde spočítat. Nejsem žádný filozof (i když i on nedokáže popsat pojem "přátelství" do všech detailů), ale za to vím, že bez přátel je v životě nuda a velkej smutek. Bez nich se nerozvíjíte, nepoznáváte sami sebe, nedokážete říct, co jste schopni pro ně obětovat. Musíte sami na vlastní kůži pocítit ten krásnej pocit, kdy někomu na vás záleží, kdy už nejste sami. Ale jako každý okamžik je i tenhle pomíjivý.
Přátelství v podstatě začíná jakmile se narodíte(i když to se nedá nazvat přátelstvím). Ale jakmile začnete vnímat všechno kolem, jste schopni najít si kamarády. Ano, kamarádství, to je ten správnej výraz, jak nazvat vnímání okolí. Obklopíte se kamarády a bavíte se spolu (žvatláte). Jakmile budete větší (dokážete se domluvit slovy), tak se z vašich kamarádu stanou větší kamarádi. Ale když už jste starší, chápete všechny city ( to je hlavně v pubertě, i když se nedá říct, že rozumíte svým pocitům;)), tak si najdete přátelé. Podnikáte spolu různé akce, debatujete spolu o "důležitých" věcech. Záleží vám na tom druhým, když se dostane do potíži, bez váhání mu podáte pomocnou ruku a nehledíte na následky. Ten druhý vám ze všech sil pomáhá, když máte chmurnou náladu. Soucítí s vámi, když jste zklamání ze špatných známek nebo když vás starý kamarád(!) pomlouvá. Ale sdílí s vámi vaše radosti z úspěchu a je rád, že se cítíte fajn. Až spolu zažijete tolik záchraných akcí,(které se nemusí vždy vydařit)budete se cítit jako byste toho druhého chápali, když udělá špatné rozhodnutí, až potom se to dá nazvat opravdovým přátelstvím. Je to pocit důležitosti. Protože jen vy ho dokážete rozveselit a jenom on vás dokáže povzbudit.
Zrada od takového přítele, bolí víc než od kamaráda. Prostě nečekáte, že byste mohli být, tak hnusně podražen potom všem, co jste spolu podnikli. Na několik dní se zavřete do sebe ( i když to na sobě nemusíte dát znát) . Chováte se normálně, upnete se na staré kamarády a ignorujete toho zrádce. Po večerech se pak ptáte sami sebe, proč se to stalo a vdžy na začátku vám hlavou bleskne hledat chybu v něm (po chvilce to stejně shodíte na sebe). Málokdy pak dokážete s tím člověkem utvořit stejné pouto jako kdysi. Když už, tak to vždy trvá hodně dlouho. Ano, prostě se už nedokážete spojit a důvěřovat si tak, jak to bývalo. ztracená důvěra se špatně získává zpět. A proč?? Protože už nechcete nikdy tak ošklivě naletět. Ten druhý se taky necítí ve své kůži. Je pořád na pozoru, aby neudělal chybu a hlavně se bojí, že vás znovu ztratí a to by žádná živá bytost nepřežila bez nějakých následků (především duševních).
Ale co zrada z vlastní strany?? Ta bolí taky. A někdy víc někdy míň. Proč víc?? Protože se cítíte prázdní a to vlastní vinou. Nehledáte vinu v někom jiným, protože víte, že to všechno jste si způsobili sami. Máte pocit, že jste selhali a že jste k ničemu. Je to velmi nepříjemný a zlý pocit, který vás bude pronásledovat. Zbavit se ho můžete jen tím, že znovu zíkáte odpuštění svého přítele.
Moje rada zní buďte upřímní. Když uděláte chybu, tak kašlete na svou hrdost a omluvte se. Jinak ztratíte něco, na čem vám hodně záleží. A říkám vám, ztratit přítele je jako, kdybyb vám umřela vše polovina já. Přátelsté tvoří váši osobnost. Buďte milý k nim a oni budou milý k vám. Ale hlavně se zas nesmíte přetvařovat. Tato rada není nic moc, ale je ze srdce. Přeju vám mnoho přátel a tím i radosti. A co je nejdůležitější?? Vždy si udělejte na ně čas!!
Citát: "Když někomu věnujete čas, nehleďte na hodinky…."