close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pověst 4.

24. března 2007 v 17:04 | Maggisss |  > Pověst ~
4.kapitola

Kesieur se konečně zastavil. Nepřetržitě běžel snad už celou věčnost a až teprve teď ho zastavila ostrá bolest v boku. Stál uprostřed mítiny a ztěžka oddechoval. Rozhlédl se a spatřil před sebou obrovský rozložitý kámen. Zamířil k němu. Na své přemýšlení se musí posadit, nečekal, že bude přemýšlet krátce. Vlastně nečekal, že s přemýšlením skončí. Nechtělo se mu zpátky, nechtělo se mu do jeskyně, ve které se dozvěděl pravdu i když poněkud přitaženou za vlasy. Chtělo se mu utíkat, chtěl se vrátit domů, ke svému dosavadnímu životu. Jenže nevěděl, kde je. Vlastně ani nevěděl, jestli je schopen vrátit se do té jeskyně. Cítil se zmatený. Bezmocně se posadil a zabodl pohled do země, pokryté zelenou trávou, aniž by vnímal, co se v onom zeleném království děje. Jeho pozornost upoutala až skupinka mravenců zápolících s obrovským pavoukem. Věnoval jim však jen krátký pohled a místo toho se zaměřil na brouka, který mu lezl u nohou. Vnímal jen uklidňující ticho lesa a cítil jak se mu zpomaluje dech. Vnímal ale opravdu jen to ticho?? Ne. Vnímal i mišlenku, která se mu vtírala do uvolněné mysli. Co když je to všechno pravda?? Nechtělo se mu to věřit, ale když vezme v úvahu co se stalo . . .
"Ne!" napomenul se rázně. Tohle nemůže být možné. Jen si to namlouvá. Je to určitě jenom sen. To všechno, co viděl. Nic z toho není pravda. Ráno se probudí ve svém pokoji a všechno bude jak má být. Bolestivě se mu sevřel žaludek. Domov. Co asi všichni dělají?? Jestlipak ho hledají? Od doby, co stál u vodopádů jistě už utekla dlouhá doba. Pokoušel se to spočítat, ale nevěděl, jak dlouho byl v jeskyni. Nevěděl ani, jak dlouho trvala cesta do té jeskyně. Nepřítomě pohlédl vzhůru, když mu nad hlavou přelétlo káně a zděsil se. Začínalo se stmívat.
*
Inalion stála na prahu jeskyně a dívala se do šeřícího se lesa. Bylo to už několik hodin, co Kesieur odešel a ona měla strach, jestli najde cestu zpět. Nervózně se podívala na Lagloona, který ležel opodál a čistil si tlapy.
" Neboj se," řekl, když vycítil její pohled.
" Ale nemůžeme ho nechat v tom lese přes noc! Nezná to tu a neví co v něm žije. Říkal jsi, že se vrátí."
" Ano, to jsem říkal, ale neříkal jsem kdy," Lagloon na ni obrátil svou obrovskou hlavu. "Nic se mu nestane," dodal, když viděl její strach v očích.
" Ale co když to není ten vyvolený!! Co když jsi . . ."
" Chceš zpochybňovat moje rozhodnutí, moji volbu?!!?" Inalion sklopila zrak.
" Chci jenom naznačit, že na to nebyla třeba vhodná doba. Je moc mladý," s těmito slovy se obrátila a zmizela v jeskyni.
*
Kesieur chvíli šel, chvíli běžel, ale po jeskyni ani po známém okolí ani stopy. Les byl čím dál temnější a z úkrytů začaly vykukovat podivné páry očí. Snažil se nevšímat si jich, ale nemohl zabránit aby si ony všímaly jeho. Za páry očí se občas objevila i podivná hlava, která však vždy zmizela, jakmile se Kesieur snažil zjistit, jak přesně vypadá. Stromy teď byly mnohem blíž, než by před chvilkou řekl a stíny mezi nimi byly mnohem temější. Do čeho jsem se to navezl, říkal si v duchu, když přeskakoval kořeny jednoho obvzlášť rozložitého dubu. Ještě chvíli se proplétal neznámým lesem když před sebou spatřil mítinu. Nebyla však stejná, jako ta, ze které odešel. Tahle byla větší a v jejím středu se třpytila průzračná studánka, ze které vytékal potůček. Voda se v měsíčním světle zrcadlila a házela stříbrné odlesky na větve stromů, stojících v kruhu okolo ní. Kesieur se zvědavě zarazil a natočil se směrem ke studánce. Vykročil, když se najednou okolo stromů, které ho stále ještě zakrývaly, mihlo něklik postav. Byly to ženy, oblečené v zářivách bílých šatech. Víly! Kesieur překvapením otevřel ústa. Slyšel už o těchle přízračných bytostech, myslel si ale, že to je jen povídačka. Stejně jako ta pověst připoměl si s trpkým úsměvem. Dnešní den byl bláznivý. Pohádky se stávaly skutečností a co víc, on v nich vystupoval. Během jeho úvah se zářivé postavy daly do pohybu a za krásného zpěvu tancovaly okolo tůně. Už chtěl jít dál, když se najednou zarazil. Nešlo to. Nemohl od těch vil odtrhnout oči. Zůstal tedy stát a nechal se unášet krásou, která zaplavila jeho duši. A niž by věděl, co dělá vykročil k nim. Cítil, že se musí zapojit do této oslavy. Nevěděl sice, co oslavují, ale chtěl se k nim přidat. Nevypadalo to, že by si ho víly všimly, ale Kesieur věděl, že jeho přítomnost cítí. Aniž by vyšly z rytmu, víly se rozestoupily a vpustily ho do kruhu mezi sebe. Neměl žádné potíže zapojit se do tance a za chvíli už s nimi obkroužil nejedno kolečko. Píseň byla čím dál tím rychlejší a tanec se mu přispůsoboval. Kesieurovi začínal docházet dech. Zářivé postavy však unaveně nevypadaly a dál zrychlovaly tempo.
*
Inalion nervózně přecházela sem a tam. Blížilo se svítání a Kesieur stále nikde. Celou noc nespala, ale strach jí nedovolil pocítit únavu. Od večerního rozhovoru s Lagloonem nepromluvila, ale cítila, že bude muset. Vydala se ho tedy hledat. Odhrnula závěs a v očekávání, že ho tam uvidí otevřela ústa aby promluvila. Lagloon tam však nebyl. Obešla celou jeskyni i její blízké okolí, ale o obřím ještěrovi nikde ani stopy. Začínala mít strach, že i on odešel a nehodlá se vrátit. Chvilku po tom, co se vrátila do jeskyně se k ní však připojil.
"Kde jsi byl! Hledala jsem tě celou věčnost a ty nikde!"
" Byl jsem se projít a zjistil jsem mnoho zajímavých věcí."
" Jakých věcí?? Proč jsi se byl projít?? Hledal jsi Kesieura?? Našel jsi ho??. . ."
" Klid, jedno po druhém. Byl jsem se projít, protože se mi chtělo. Kesieura jsem cíleně nehledal, ale když už jsem byl v lese, tak jsem se po něm podíval. Nenašel jsem ho. A konečně k tvojí první otáze : v noci se odehrávala Oslava jara. Jak jistě víš, při této oslavě víly tancují okolo Jezírka a kdokoli se k nim přiblíží propadne jejich kouzlu."
" Co tím chceš říct?" Inalion zesinala. Věděla co tím asi chce říct.
" Chci tím říct, že se náš hrdina připletl k této Oslavě a že je teď v jejich zajetí."
" Cože?!?" vyhrkla Inalion. Jak může být tak klidný!
" Musíme ho dostat zpět! Honem, než bude pozdě!"
" Klid. Zase předčasně panikaříš . . ."
" Panikařím?!? Zachránce Dávných tradic je v zajetí vil a ty mi říkáš, že panikařím, když se ho snažím včas zachránit?!?"
" Inalion . . . neboj se. Je to vyvolený. Nic se mu nestane. Máš ovšem pravdu, že jenom na to se spoléhat nemůžeme. Nejdřív se ale nasnídáme, než něco podnikneme."
Inalion se nešťastně posadila na postel, kterou do včerejška obýval Kesieur. Neodporovala už, ale cítila, že by měla. Nedokázala jen čekat. Ani ne za hodinu vyrazili.
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.