close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Krutá pravda 3.

5. března 2007 v 17:53 | Maggisss |  > Krutá pravda
3.kapitola

Uběhly už dva ýdny od vymyšlení nového plánu na útěk. Nic však ještě nebyly schopné podniknout. Vždycky jim do toho něco vlezlo - výlet, nečekaná noční inspekce, zranění. . . Přesný plán však už měly - večer, až skončí večerní obhlídka pokojů, si "zajdou na záchod". Odtamtud se po nějaké čase vyplíží za strážným, který bude dělat obchůzku, proklouznou ven a pak zamíří podél zdi, pod kamerami, až k rododendronu. Pak už to bude snadný. Přes plot a rychle pryč! Nyjtěžší bude dostat se ven s budovy, potom už to nějak zvládnou. Dnešní noc se zdála ideální, Nella s Karin už měly všechno nachystané, ověřily si, že dnes nebude žádná inspekce a velmi je potěšilo zjištění, že chřipková epidemie, která teď řádila, zachvátila i tu tlustou ošetřovatelku a nejpřísnějšího strážce.
Blížil se večer. Nella ani Karin nemohly spát, nemohly jíst, nemohly mluvit. Mohly jenom čekat, a ani to jim nešlo dost dobře. Kdyby to šlo, vyrazily by ještě teď. Večerní procházka byla za nimi a teď už je čekala jen večeře. Tu zvládly překvapivě rychle.Už je začaly ošetřovatelky nahánět na pokoje a to byla ta chvíle, na kterou čekaly. Půl hodny po večerce byla obchůzka pokojů, pak šly spát i ošetřovcatelky a strážný měl vyjít půl hodiny po jejich odchodu. Takže za hodinu čistého času je čekala hodina H dne D.
"Nello. . ."
"Hmm. . . ?"
"Spíš?"
"Copak bych mohla?"
"Já jen tak, za chvilku půjde strážce, buď připravená."
"Neboj se, na tuhle chvíli čekám už tolik let."
Obě ztichly a čekaly, kdy na chodbě zaslechnou kroky procházejícího hlídače. Ticho rušilo jen tikání hodin. Konečně v dálce zaslechly zabouchnutí dveří a blížící se kroky - je to tady! Obě zatajily dech, věděly, že to jednou přijde, ale když to bylo tady, znervózněly. Rychle, ale potichu se vyškrábaly z postelí a nazuli si boty. Strážný se mezitím dost přiblížil. Nella vykročila, ale v temném pokoji nic neviděla. Nebylo tudíž divu, že se s Karin srazily.
"Au!" Nella původně přidušené citoslovce řekla nahlas a ihned svého činu litovala. Kroky na chdbě se zastavily a po chvíli pokračovaly ve svižném tempu přímo k pokoji. Obě děvčata se o překot snažila dostat zpět do postele. Dveře na chodbu se otevřely. Pokoj ozářilo ostré světlo z chodby, kterému překážela jen mohutná postava strážného, který se pokoušel přivyknout šeru. Když koneč¨ně přastal mžourat, rozhlédl se. Všechny děvčata na postelích klidně oddechovala. Hlídač pokrčil rameny, vyšel ven a potichu za sebou zavřel. V pokoji se ozvalo oddechnutí.
"To bylo o fous," zašeptala Karin a vyčítavě se podívala na Nellu, " tohle už se nesmí opakovat."
Jakoby chtěla zamluvit svou vinu, naléhala:" Musíme jít, abychom nic nezmeškaly." Vyrazily.
Běžely po chodbě, když zahnuly za roh, dveře za strážným se právě zavíraly. Zrychlily, protože dveře měly automatický zámek. Jestli doklapnou, je po šanci. Nella, která běhala rychleji, vstrčila nohu mezi dveře a práh a zastavila tak zavírání.
"Honem," šeptem se snažila popohnat kamarádku. Ta s lehkostí proklouzla a za dveřmi se zhluboka nadechla čerstvého vzduchu. Nella ji následovala ven, kde bezděčně učinila totéž. Podívaly se na sebe a začaly se tlumeně smát. Odteď však už nepromluví, tak zní plán. Pokynem hlavy se popohnaly a poklusem mířily k rododendronu. Bezpečnostní kamery se otáčely zleva doprava, ale jejich pohyby při zdi zaznamenat nemohly.
"Pozor!!" Nella se ohlédla a spatřila to, před čím ji kamarádka varovala. Kužel světla vycházející z hlídačovy baterky se k nim nebezpečně přibližoval. Změnil trasu!! Děvčata jako na povel zrychlila. Vyrazila tempem hodným sprinterů a už příliš na kamery nedbaly. Jako zázrakem se jim podařilo přeběhnout nepozorovaně celou stěnu budovy a schovat se do výklenku bezpečnostních dveří, kde se přikrčily a zůstaly tiše sedět. Zanedlouho se ozvaly tiché, dunivé kroky a objevilo se světlo. Strážný je bez povšimnutí přešel a dokonce si začal pískat. Zašel za roh. Zatím to jde nějak lehce, pomyslela si filmy odchovaná Karin. Když se o něco takového pokoušeli v televizi, vždy se něco stalo, co jim to buď překazilo nebo hodně stížilo. Pomalu pokračovaly ve stopách strážného až se před nimi ukázal rozložitý keř. Svoboda je nadosah!! pomyslely si obě svorně. Už jim chybělo jen pár metrů. První větve rododendronu jim ležely u nohou. Propletly se prvním listovím a začaly přelézat jednotlivé větve. Už se nemusely skrývat, kamery je nemohly zachytit. Dorazily k plotu a začaly po něm šplhat vzhůru, přidržujíc se obklopujícího rododendronu. Najednou se Karin zasekla noha mezi větví a plotem. Bolestně zasyčela. Nella se na ni ohlédla a podala jí ruku.
"Díky," zašeptala Karin, jednou rukou se pustila a snažila se dosáhnout na kamarádku. Vtom jí podklouzla druhá noha. Ozval se tichý výkřik přerušený zvukem lámající se kosti. Nella už nemyslela na bezpečnost, hlasitě vykřikla : "Nééé" a začala slézat dolů.
"Blázne! Nevracej se! Nechápeš, že máš svobodu nadosah?? Běž beze mě!!"
"Já tě tady nenechám, to ty jsi tenhle plán vymyslela! Jdu pro tebe!"
"Ne! Už není čas. Běž!! Já je tady alespoň zdržím"
Nella se ještě jednou pokusila kamarádku přemluvit, ale pak to vzdala a se slzami v očích se vyškrábala na vrchlek ostnatého plotu, odkud skočila dolů. Naposledy se na Karin podívala a pak se dala na útěk.
* * *
Nella se při zvuku sirény ohlédla. Za sebou spatřila v dálce světla ústavu, která těď monitorovala celý jeho pozemek. Za chvíli najdou Karin pomyslela si a měla pravdu. Několik mint nato se k ubrečené dívce začaly sbíhat ošetřovatelky. Měla otevřenou zlomeninu lýtkové kosti, která silně krvácela. Karin se s poslení myšlenkou na Nellu usmála a upadla do bezvědomí. Její kamarádka dál prchala. Teď měla oči jen pro světla před sebou. Město ! Konečně zase uvidím město. Čím víc se přibližovala, tím míň koukala na cestu. Není divu, že ji překvapilo, že padá. Světla však nezmizela, až teď se jí ale naskytnul lepší pohled a ona zjistila, co to je. Žádné město. Světla vrtné plošiny. Během několika vteřinového pádu si promítla důležité části svého života a v duchu se omluvila všem, kteří si to zasloužili. I ona s úsměvem na rtech upadla do bezvědomí, ve chvíli, kdy hlavou narazila na první kámen. Krátce potom dopadlo polámané, roztříštěné tělo mladé dívky na dno dolu, kde bylo nalezeno až za týden.
Karin se po té strašné zprávě, kterou se ze zpráv dověděla, psychicky zhroutila a byla převezena do skutečné psychiatrické léčebny, kde se jí zanedlouho po tom podařilo spáchat sebevraždu, když si podřezala žíly jídelním nožem.
Skutečné záměry ústavu se nikdy nezjistily, neboť byl za krátkou dobu zrušen a jeho "pacienti" se náhle ztratili z povrchu zemského.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.