3.kapitola
Patrik Graham neklidně podřimoval ve své kanceláři. Už několikátou noc tu trávil, ale žádný pokrok to nepřinášelo. Neznámý vrah stále zůstával neznámý. Přibyly jim dvě oběti, ale ty se nijak neodlišovaly od ostatních takže ani tohohle se chytit nemohli. Jeden obchodník a jedna barmanka. Nic zvláštního. Patrik se s trhnutím probral, když zazvonil telfon.
"Graham," ohlásil se.
"Pane, máme další oběť," ze vzrušeného hlasu svého podřízeného, poznal, že tahla asi bude něčím výjmečná. Přesto se příliš nevzrušoval, "Tak to tam vyřiďte a až se vrátíte, tak mi o tom podáte hlášení."
"Víte . . . . tohle byste možná měl vidět . . . . je tu . . . . no . . . . ."
"Člověče, z vás to leze jako z chlupatý deky. Co tam je??"
Charles White se ještě chvilku ošíval než odpověděl : " Je tu . . . nechal tu vzkaz. Ten vrah." Upřesnil a aniž by čekal, co na to nadřízený řekne, zavěsil. Tohle ho alespoň donutí přijet pomyslel si.
Přesně jak doufal, tak se taky stalo. Vrchní detektiv se s novým zájmem zvedl ze své židle a za chůze si nandaval kabát. Konečně nějaké vodítko. Na policejním parkovišti na něj čekalo na čestném místě pro šéfy jeho auto. Tmavěmodrý mercedes zablikal světly, když se odemkl a za chvíli se svým majitelem už ujížděl po prázdných ulicích Londýna.
*
Charles White už na něj čekal před panelovým domem, který byl ohraničen žlutou policejní páskou.
"Dobrý večer," zdvořile pozdravil, přestože bylo skoro ráno.
"Dobrej," odpověděl Patrik stroze a soukal se z auta, " Tak co pro mě máte? Říkáte, že napsal vzkaz?"
Jeho podřízený znejistěl při zmínce o důvodu, kvůli kterému jeho nadřízený přijel, " Ano . . . vzkaz . . . . přesně tak. . . ." nejistě přešlápl, " snad abyste šel se mnou." Pokynul mu a společně se vydali k domu. Když vešli do tmavé chodby, Patrika uhodil do nosu čpavý zápach moče a plísně. Kouzelné místečko pomyslel si a zatoužil po měkké posteli svého předměstského domku. Vystoupali do čtvrtého patra, kde stála skupinka policistů. Jako vždy se nejprve prokázali průkazy, než mohli vstoupit. Světla a hluk je neomylně zavedl do bytu číslo 20, který byl nepravo, zhruba ve třetině chodby. Po příchodu, rozeznávali vzlykot nějaké ženy a vzrušené dohadování přítomných policistů. Když vešli, všechno, až na přidušené vzlyky, utichlo. Zástupci nejrůznějších oddělení kriminální policie se rozestupovali a odhalovali dveře, kam jinam, než do ložnice. Na první pohled vypadalo všechno přesně tak, jako v ostatních případech. Tento dojem však rušil obrovský nápis na stěně, napsaný krví neboštíka. Stálo tam :
Příště to budeš ty, Patriku Grahame.
*
Patrik chvíli hleděl na nápis. Ze zamyšlení ho vytrhly až napjaté pohledy jeho kolegů. Když se k nim obrátil, všichni se koukli jinam a dělali, jako když o tom nevědí.
"Co to má znamenat?" zeptal se přísným tónem. Nevylučoval možnost, že si z něj někdo z kolegů utahuje. Konec konců, dnes je 1.4. připomněl si. Nikdo se však nepohnul. Nikdo nevykřikl to známé "apríl". Nikdo se nezačal smát. Všichni měli kamenné tváře upřené do země nebo někam jinam, hlavně ne na vrchního detektiva.
"White!" seržant pohotově přiskočil.
"Ano, pane. . . ?"
"Chci rozbor toho písma, proklepněte všechny zločince, chci vědět o všech všechno. Jestli se někdo z nich zítra žení, chci mít pozvánku na svatbu!!" chvíli se nikdo ani nehnul, než se dalo všechno znovu do pohybu. Nastal rozruch, jak se všichni snažili splnit kapitánovy rozkazy. Patrik Graham se zatím unaveně sesul na židli. Tohle na něj začínalo být moc. Po chvilce se k němu davem prodral White. Zastavil se před ním a nejistě přešlápl. Patrik k němu zvedl utrápené oči.
"Kdo to je?" zeptal se bezmocně.
"Pane, zajistím policejní ochranu. Nedostane se k vám, o to se postarám."
"Já sám jsem policajt, White. Tohle pro něj nic neznamená."
"Proti přesile si nic nezkusí," uklidňoval ho White.
"Jak dlouho ale tu přesilu budu mít?? Nemůžou mě střežit do konce života."
"My ho dostanem, kapitáne. Nesmíme to vzdávat. Dřív nebo později musí udělat chybu."
"Doufám, že to bude to dřív, protože tolik mrtvých neměl na svědomí snad žádnej vrah. Nevypadá to, že by toho chtěl nechat. Média na mě začínaj tlačit. Nějakej horlivej pisálek přišel s teorií, že tomu vrahovi snad pomáhám. Jinak to prej neni možný, že by nám tak dlouho unikal."
White jen bezmocně pokrčil rameny. Nevěděl, co na to říct, ale věděl, že má kapitán pravdu. Jestli ho co nejdřív nedopadnou mohou se rychle s tímto případem rozloučit, stejně jako se rozloučí se svou kariérou.
*
Pozdě odpoledne následujícího dne se rozletěly dveře do detektivní kanceláře a vešel mladý, službukonající policista. Nejprve zasalutoval a pak přešel rovnou ke stolu Patrika Grahama.
"Pane, je zde nějaká žena a tvrdí, že s vámi musí naléhavě mluvit."
"Řekla o co de?"
Policista zavrtěl hlavou : "Nechtěla se vyjádřit přesně, ale tvrdila, že má informace, které vám pomohou dopadnout Jacka Propichovače."
Patrik unaveně pokynul aby ji vpustili a zatímco pro ni policista šel, vstal a zamířil k výslechové místnosti. Tady je nikdo rušit nebude. Čekal jen pár minut, když se dveře znovu otevřely a do místnosti napochodoval tentýž policista. V závěsu těsně za ním šla vysoká tmavovlasá žena. Byla elegantně oblečená, vlasy upravené podle nejnovější módy a make-up té nejdražší kvality. Aniž by se na cokoli ptala nebo čekala na svolení, usedla do křesla naproti Patrikovi. Bylo zřejmé, že je zvyklá velet. Ta musí mít služebnictva pomyslel si Patrik, ale navenek nedal nic znát. Upřímě řečeno, tohle nečekal. Už se chystal něco říct, ale žena ho předběhla: "Jmenuju se Marylin Thomasová. Stačí, když mě budete oslovovat Lady Thomasová."
"Těší mě, já jsem detektiv Patrik Graham,"vypravil ze sebe stroze. Držení těla a tón jejího hlasu mu napovídal, že toto je nejpřátelštější oslovení, jaké mu mohla její hrdost nabídnout.
"Ehm . . . . Takže, Lady Thomasová, říkala jste, že máte nějaké informace ohledně Jacka Propichovače . . . "
"Neříkala jsem, že mám nějaké informace," na slovo nějaké dala obvzvláštní důraz.
"Tak proč . . . "
"Já mám docela přesné informace. Například vím, kdo je ten váš vrah."